Startovka

Základní popis

Startovka slouží ke stanovení pořadí soutežních vzletů v daném programu v průběhu soutěže.

Označuje se také jako Startovní pořadí, Start List, Flight Order a zkratkami F/O, S/L apod. V některých případech se lze setkat s označením Multi List nebo M/L. Taková startovka je většinou kombinací soutěžních letů v různých kategoriích anebo programech, kde každá kategorie/program má vlastní pořadí vzletů, ale jsou kombinovány do jedné.

Sestavení

Startovka se sestavuje v následujících krocích

1. Sběr podkladů: Kritické pro vytvoření startovky s minimem následných změn je nutné získat přesné údaje o kombinaci soutěžící (pilot), rejstříková značka letadla (zast. imatrikulace) a kategorie. Ostatní údaje jsou indikativní nemající zásadní vliv na průběh létání.
2. Tvorba výchozího pořadí v jednotlivých kategoriích (pokud je jich v soutěži více):
   • losováním pořadí v jednotlivých kategoriích
   • náhodným generováním pořadí v kategorii
   • ručním určením pořadí v kategorii - užívá se při velmi nízkém počtu soutěžících, resp. se předpokládá jejich vzájemná domluva
3. Počáteční sestavení startovky podle pořadí z bodu 2: V zásadě se jedná o přenesení vylosovaného nebo určeného pořadí do elektronické podoby k následnému dalšímu zpracování. Platí, že je třeba věnovat přepisu čísel pořadí patřičnou pozornost a nebýt u toho příliš vyrušován. V případě náhodného generování pořadí se tento krok neprovádí.
4. Označení anomálií: Jedná se o speciální přístup se zařazením pozdě příchozích (řádně omluvených), posuny na základě individuálních žádostí, posuny z důvodu nepříznivého počasí (např. nízká oblačnost pro nižší kategorie, kdy vyšší kategorie však soutěžit mohou), posun v pořadí kvůli závadě na letadle apod. Pozdě příchozí se většinou týkají prvního programu, ostatní věci pak programů následných. Platí, že zmiňované změny je možné vždy provádět pouze po předchozí dohodě a schválení ze strany ředitele soutěže, Jury nebo jiné odpovědné osoby. Případně se taková možnost nechá rozhodnout ostatní soutěžící. Podmínkou je, aby nedocházelo k neférové výhodě. Na mezinárodních soutěžích CIVA se samozřejmě různé pozdní příchody netolerují, ale např. závady na letadle, nemoc apod. jsou předpokladem pro modifikace startovního pořadí v uvedeném duchu. Zde je to vždy předmětem rozhodnutí Jury po konzultaci s ředitelem soutěže.
5. Označení prvních letících v přechozích startovkách: Na národních soutěžích, kde je tempo létání poměrně vysoké se často přistupuje k režimu náhodného losování pořadí v dalších programech. Je ovšem vhodné, aby se pozice na prvních místech střídala. Algoritmus výměny prvních míst je popsání níže.
6. Sestavení startovky s uvažováním specifických případů dle bodu 4. a 5. a úprava startovky k vytvoření rozestupů sdílených letadel: Předpokladem plynulé soutěže je dostatečný časový odstup závodníků sdílejících stejné letadlo. Pokud je to vzhledem k počtu letadel a závodníků možné, pak je snaha ponechat nejméně tři nebo alespoň dvě letadla rozestup. Při průměrné době trvání letu kolem 10 minut se jedná o rozestup 30, resp. 20 minut. Větší rozestupy jsou samozřejmě preferovány. Tam kde rozestupy nejsou možné je nutné vyčkat, tak aby byly dodrženy základní zásady bezpečnosti provedení letu a závodník nebyl pod příliš velkým časovým tlakem.
7. Kontrola: Vytvořenou startovku je nezbytné překontrolovat. Ideálně druhou osobou. Kontrolují se zejména rozestupy, indikace programu, kategorie a vztahu pilot/letadlo.
8. Publikace: Ideálním stavem je startovku publikovat elektronicky v co nejkratší době, ale ihned s tím dát k dispozici i tištěnou verzi. Prioritně musí vždy nejméně jednu kopii obdržet hlavní rozhodčí, startér a služba určená pro dohled nad letovým provozem (RADIO, AFIS atd.). Kopie startovky by měla být umístěna na předem určeném místě, kde se publikují klíčové organizační dokumenty. Pro individuální potřeby je vhodné připravit výtisky v počtu asi 0.7 * počet pilotů (tedy 70% startovky). Při 30 soutežících je ideální tisknout asi 22 - 25 kopií celkem.

Náhodné losování

Náhodné losování pořadí v rámci kategoríí se provádí nejlépe pomocí integrovaného počítačového algoritmu.

Algotimus představuje vytvoření sady pseudonáhodných unikátních čísel. Pseudonáhodnost je dána charakterem generátoru, kterým je nejčastěji tzv. Mersenne Twister funkce. Používá jí většina běžně dostupných nástrojů a programovacích jazyků (MS Excel, Python, Javascript atd.). Mersenne Twister vytváří 53bitové reálné číslo s periodou 2^19937 založené na maticové lineární rekurenci nad binárním polem. Množství generovaných čísel v této aplikaci je tak malé, že se dá statisticky hovořit o náhodě.

Náhodně vygenerované hodnoty se pak seřadí vzestupně a tím se určí výchozí pořadí pro sestavení startovky.

Modifikace následných startovek

Pokud se během letového dne letí více než jeden program (pouze na národních soutěžích), pak se jako nejoptimálnější přístup jeví ponechat startovku stejnou pro oba programy. Všem soutěžícím to dává maximální možný časový rozestup bez zásadního vlivu na časový průběh celého dne. Nevýhodou je, že vylosované pořadí se nemění a první zůstává prvním atd. To má samozřejmě vliv na taktiku letu, zejména v tajných sestavách. Při jejich větší složitosti se tak nelze jednoduše poučit z chyb předchozích soutěžících, vhodněji upravit umístění sestavy v prostoru apod. V případě většího množství závodníků a omezeném časovém horizontu je to v podstatě jediná rozumná varianta.

V případě nižšího počtu závodníků (do počtu asi 15), je aplikovatelné startovku pro druhý program upravit. Samozřejmě se také předpokládá úprava startovky pro programy v následujícím letovém dni.

Sestavení startovky pro následné programy lze provádět několika způsoby:

• Úplně náhodným pořadím losováním/generováním - je vhodné provádět při menším počtu závodníků a v případě dostatečného času na dokončení soutěže, případně při předpokladu delší přestávky v létání z důvodu nevhodného počasí apod. Princip sestavení v podstatě odpovídá první startovce.
• Náhodným pořadím losováním/generováním s úpravou prvních letů - Při větším množství soutěžících, vysokém tempu soutěže nebo při limitovaném čase k dokončení je vhodné startovku generovat náhodně a zajistit aby jisté množství soutěžících, kteří startovali v předchozím programu na prvních pozicích bylo posunuto do pozdějších pozic. To prakticky zvyšuje férovost sestavení startovek napříč celou soutěží.
• Stanovením startovky dle pořadí v předchozích programech - Tento způsob se pro normální průběh soutěží jeví jako nejméně vhodný a téměř nemá význam jej aplikovat. Výsledný efekt většinou umístí závodníky na konkrétní místo ve startovce a většinou se toto místo pak již příliš nemění. Taková tvorba startovky je také poměrně náročná na vytvoření, protože je nutné počkat na dolétání daného programu ze kterého se má vycházet. Výhodou však může být použití při programech orientovaných na prezentaci před publikem. Například závěrečný program (třeba Freestyle) v průběhu airshow na konci soutěže. Pak je výhodné, aby hůře umístění v předchozích programech letěli první a napětí v publiku gradovalo. Resp. to lépe umožní moderátorovi vnášet do průběhu létání emoce a příběh. Jedná se pak o startovku s kvalifikačními předpoklady.

Pro generování startovky s úpravou prvních míst se používá následující schéma:

1. Soutěžící se po sestavení první finální startovky (včetně zapracovaných anomálií a rozestupů mezi letadly) rozdělí do 3 skupin při počtu závodníků do 15 včetně, resp. do 4 skupin při počtu nad 15.
2. V rámci kategorií se provede generování náhodného pořadí nebo se pořadí určí losem. Tento náhodný prvek se zapracuje tak, že se respektuje předchozí rozdělení do skupin. Náhodný charakter je tedy aplikován ve skupině.
3. Sestaví se nová startovka s upraveným pořadím skupin. Tabulka uvádí schéma posunu pro variantu 4 skupin a v závorce pro variantu 3 skupin. Schéma se aplikuje postupně dokola podle celkového počtu programů.
4. Po úpravě podle schématu přesunu skupin se provede úprava startovky k zajištění rozestupů mezi sdílenými letadly.
5. Skupiny stanovené v prvním programu se již nemění ani pro následující programy.

P1	P2	P3	P4	...
A(A)	B(B)	C(C)	D(A)	A(B)
B(B)	C(C)	D(A)	A(B)	B(C)
C(C)	D(A)	A(B)	B(C)	C(A)
D	A	B	C	D

O způsobu sestavení startovky by měli být soutěžící informování na zahajovacím briefingu. Ideálně by se na něm měli shodnout. Tak jak je naznačeno výše, pro různé programy lze podle potřeby použít jiný vhodný způsob. Nedává smysl omezit flexibilitu a limitovat sestavení na jeden konkrétní postup. Musí platit, že tvorba startovek napříč soutěží nesmí cíleně znevýhodňovat nebo nadržovat konkrétním soutěžícím.

Na mezinárodních soutěžích se používá přesně dané schéma organizace letů a tvorby startovky. Je určen způsob losování, vytváření separací sdílených letadel a minimálních časových rozestupů mezi lety. Každý závodník smí letět nejvýše jednou denně. Doba trvání MS/ME je většinou 10 dní. To není na 3 denních národních soutěžích aplikovatelné.